Hlavní stránka |
Škola |
Doprava |
Táboření a kluby |
Reportáže |
Fotografie |
Témata |
Ostatní |
Rozcestník |
Ke stažení |
Sázky |
Návštěvní kniha |
Kalendář |
Kontakt |
|
Malá vodní elektrárna Dolní Lhota |
HistorieMalá vodní elektrárna na náhonu na řece Svitavě v Dolní Lhotě byla vystavěna v roce 1908 v těsném sousedství původního Bělkova mlýna. Nejstarší doložený mlýn stál na místě dnešní restaurace a penzionu od roku 1597, kdy nesla osada jméno Zářečná Lhota. V době vybudování elektrárny o tři století později byl majitelem tehdy již válcového mlýna podnikatel Eduard Jabůrek, který stavbou elektrárny rozšířil své podnikání a vyrobenou elektřinou zásoboval nejen vlastní mlýn, ale předával proud také Elektrickým podnikům knížete Salma – Reifferscheidta, jež napájely zdejší (převážně knížecí) průmyslové podniky. O původní turbíně nejsou známy podrobnější informace, před 2. světovou válkou byla nicméně instalována nová Kaplanova horizontální kašnová turbína z roku 1938 s výkonem 40 kW, která byla jedním ze tří prvních kusů Kaplanových turbín vyrobených v ČKD Blansko. Již v 50. letech 20. století ovšem elektrárna v souvislosti se znárodňováním průmyslu a stavbou větších energetických zdrojů ukončuje na třicet let svoji činnost. S rozšířením možností soukromého podnikání v rámci socialistické přestavby v 80. letech 20. století se objevují naděje na znovuuvedení elektrárny do provozu. Tohoto úkolu se ujímá nečekaná postava - konstruktér legendární tříkolky Velorex známé po celém světě, rodák z Parníka u České Třebové, Ing. Mojmír Stránský, který od roku 1984 elektrárnu rekonstruuje tak, že mohla být v roce 1988 opět uvedena do provozu. V roce 2014 tak na budově MVE lze spatřit jak oba letopočty spuštění, tj. 1908 a posléze 1988, tak iniciály obou mužů s elektrárnou spojených - Eduarda Jabůrka (E. J.) a Mojmíra Stránského (M. S.). PopisSecesní jednopatrová průmyslová budova elektrárny je umístěna v těsném sousedství bývalého mlýna přestavěného na restauraci, č. p. 123 stojícího na rohu hlavní silnice a cesty vedoucí k železniční zastávce okolo jezu napájejícího náhon do Ráječka. Směrem do ulice dominují budově mohutné česle a mechanická stavidla obtoku a přítoku k turbíně. Na budově lze nalézt původní nápis „Elektrárna“ s iniciály stavitele (E. J.), stejně jako výškovou nivelační značku s udanou nadmořskou výškou 283 m, iniciály E. J. a M. S. a letopočty 1910 a 1988. Další drobné prvky fasády a kovových zařízení svědčí o dvou intenzivních obdobích zbudování a rekonstrukce elektrárny - z roxorů svařené futuristické plůtky s letopočtem 1988 a nápisem „MVE“, vývěsní tabule z raných 90. let 20. století s fotografií Velorexu a tabulková okna s pohledovými klenbami jsou jen některými z řady typických detailů. Nad turbínou se nachází dílna, ve které Mojmír Stránský v 80. a 90. letech 20. století konstruoval své další vynálezy, mj. samohybné vozíky pro invalidy. Podle neověřených informací není v roce 2014 elektrárna v provozu, podle ověřených informací v katastru nemovitostí je v majetku Mojmíra Stránského, nicméně na všechny budovy je uvalena exekuce s příkazem k prodeji. Nového vlastníka však elektrárna dosud nenašla.
Prameny
Článek na dané téma si můžete přečíst rovněž na serveru Správným směrem.cz Článek ze dne 10. 7. 2014 byl naposledy upraven dne 10. 7. 2014 a zobrazen celkem 12534×, naposledy dne 2. 5. 2024 v 12:46.
|
Autor: Ing. Bohumil Šimíček | Čas: 18. 7. 2018, 0:19 | |
Původní-Mělkův mlýn č. 23, poháněný vodními koly stál a levém břehu řeky. Ten v r. 1891 vyhořel. Tam, co je dnes restaurace byl krupník a pila. První turbína byla Girardova, Jabůrkem vyměněná za Francisovu a v r. 1936 za nepovedenou Kaplanovu z ČKD Blansko. | ||